úterý 23. prosince 2008

Zimní manévry, 27.12.2008

Brzy po deváté ranní hodině se většina příslušníků stříbrského ostrostřeleckého sboru sešla v místní Nádražce, aby zahájili letošní Zimní manévry. První nesnáz začala, když se střelci potřebovali dostat na druhou stranu kolejiště, neboť tím směrem byla naplánována jejich maršrúta. Když se vymotali z bludiště chodeb vykachlíčkované pitevny (rozuměj - "úžasně" zrekonstruovaného stříbrského nádraží) zjistili, že jsou stále na nástupišti a v požadovaném směru je navíc přistaven vlak, rozhodli se, že projdou vagonem, na druhé straně seskočí na násep a budou pokračovat ve vytyčené trase. Bohužel vprostřed této operace pískl výpravčí odjezd a část sboru tak málem odjela na Plzeň.
Naštěstí vše dobře dopadlo a všichni střelci tak měli možnost svá bramborovým salátem zmučená těla protáhnout usilovným pochodem Jirná - Čerťák - střelnice Kladruby. Po cestě proběhla krátká execírka pořadové přípravy dle nového "Cvičného řádu základního". Na střelnici již byli očekáváni členy místního střeleckého klubu a mohly tak bez problémů začít střelby "O zimního krále střelců". Střílelo se tradičně do malovaného terče a to dvojboj (puška + pistole). Po drobných technických problémech nakonec všichni střelci zdárně odstříleli a ředitel závodu a setník v jedné osobě mohl předběžně vyhlásit vítězem střelce neb myslivce mladšího p. Jiřího Havlíka.
Po střelbách se sbor přesunul bojovým vozidlem (PLdvK) do Stříbra na oběd a poté začali přípravy na večerní povánoční besídku, která se konala v ostrostřelecké klubovně na Koubkově brance. V pruběhu přátelského večera byly oficiálně vyhlášeny výsledky střeleb, Král střelců setnul obligátní šampus šavlí a zábava pokračovala za účasti kamarádů ze spřátelených stříbrských spolků dlouho do noci.

Výsledky střeleb "O zimního krále střelců":
1. střelec Jiří Havlík
2. Antonín Osmik j.h.
3. střelec starší Miroslav Volena

Poděkování: Střelecký klub Kladruby, osádka PLDVK, Kosťa, JH Food service


Jiří Havlík právě otevřel sekt...

Krakow, 9.-10.11.2008

Druhou listopadovou neděli vyrazili dva ze stříbrských střelců na 720 km dlouhou cestu směr Krakov (Polsko), aby se tam jako členové delegace sdružení Ostrostřelci zemí Koruny české zúčastnili regionálního zasedání Evropského svazu historických střelců.
Nutno předem podotknout, že v Evropě mají střelecké spolky velmi vysokou úroveň a tradici. Evropský svaz historických střelců má kolem šesti miliónů členů a jednotlivé spolky se těší nejvyšší vážnosti a společenského vlivu. Nejinak je tomu v Polsku, kde se jednotlivá střelecká bratrstva sjednotila do Zjednoczenia Kurkowych Bractw Strzeleckich, což by se dalo přeložit jako Sjednocení kohoutích střeleckých bratrstev (kohoutích = dle tradice střílejí „do kohouta“).
Krakovské bratrsvo oslavilo v minulém roce 750 let svého trvání a díky svému ohromnému vlivu působilo na rozdíl od našich českých (moravských, slezských) spolků i v dobách komunistické diktatury. V majetku bratrstva je rozlehlá historická spolková budova v centru Krakova, budova Staré střelnice – dnes muzeum s přednáškovým sálem a přilehlý veřejný Střelecký park, ve kterém se nachází spousta památníků, soch předních mužů Polska z řad krakovských střelců a též monumentální bronzová kniha s historickými záznamy Králů střelců. Parku vévodí socha předposledního papeže Jana Pavla II, který byl mimochodem také čestným členem krakovského střeleckého bratrstva.
Jak postupně vycházelo najevo, členy „kurkowich“ bratrstev byla nebo je většina významných osobností od národního hrdiny Josefa Pilsudského po současného velitele polského kontingentu v Iráku a Afganistanu, či ministra obrany.
Náročný třídenní program začal ihned po ubytování na hotelu. Česká delegace byla přivítána ve spolkovém domě, kde se představili jednotliví zástupci spolků pořádající země a také střelecké spolky z Volyně a spolek ukrajinských „černých“ Kozáků. Po té následovala slavnostní večeře, která plynule přešla v „bratření“ na pokojích hotelu. Každý donesl něco z dovezených zásob a tak se navzájem ochutnávalo a zapíjelo… Přátelskou atmosféru sice občas rušily hysterické výstupy hotelového portýra, který se snažil přerušit bohatýrský zpěv a vyhrožoval policií, ale co naplat: družba je družba. Když se kolem druhé hodiny ranní společnost rozešla, mohla česká delegace skromně konstatovat, že první kolo Češi s přehledem vyhráli.
Druhého dne se dopoledne uskutečnil seminář na téma „Střelecké spolky v boji za nezávislost Polska“ a následovalo odhalení pomníku maršálka Pilsudského, legendárního polského vojevůdce, který po skončení Světové války zformoval první pravidelnou polskou jednotku a postupně s ní obnovil a ubránil Velké Polsko.
Program pokračoval rautem v místní sokolovně a večeří v jedné z místních restaurací, která samozřejmě plynule přešla v druhé kolo družby. Češi si odskočili do blízkého pivovaru na štangli piva (pivo se tam nosí v pětilitrových, metr dlouhých skleněných válcích a hosté si u stolu sami čepují) a po návratu do restaurace pokračovali v družbě s výsledkem: 2:0 pro Česko.
Úterý 11.11. Poláci slavili státní svátek 90.let nezávislého Polska. U této příležitosti se konala v katedrále krakovského Wawelu (královského hradu) slavnostní mše, které se zúčastnila i delegace Ostrostřelců zemí Koruny české. Mši celebroval polský Kardinál, za účasti všech biskupů, prezidenta, ministrů a poslanců polského Sejmu. Mše se zúčastnilo kolem tisícovky hostů v katedrále (jen pro zvané) a další tisíce lidí na nádvoří Wawelu.
Po skončení mše vyšla česká delegace spolu s ostatními v slavnostním průvodu, lemovaném tisícovkami slavnostně oblečených krakovanů. Průvod prošel vyzdobeným historickým centrem Krakova, kde z každého okna visela polská vlajka, přes Hlavní rynek až k památníku Neznámého vojína, kde oslava státního svátku pokračovala slavnostní vojenskou přísahou a přehlídkou a také kladením věnců. Kytici v českých národních barvách samozřejmě položila i česká delegace, což bylo odměněno decentním potleskem publika. Pro zajímavost: obřad kladení věnců trval hodně přes hodinu a prostor před pomníkem byl doslova zaplaven květy.
Srovnávat se nemá, ale když si člověk promítne, jak se takovéhle zásadní státní svátky slaví v České republice (pravda; letos byla v Praze přehlídka), musí se nutně ptát, je-li na vině pouze rozdílná historická zkušenost. To není moralizování - spíš námět k přemýšlení…
Po pozdním obědě nastal čas rozloučení a poděkování hostitelům. České delegaci se dostalo naprosto skvělého přijetí a v průběhu návštěvy vznikly vzájemné vztahy, které se bez nějakého zbytečného sentimentu dají opravdu nazvat bratrskými.
Třebaže české spolky působí v poměrech o poznání skromnějších, rozhodně nehráli roli „chudého příbuzného“ a s hrdostí sobě vlastní vzorně reprezentovaly svá města a svoji vlast.

Podzimní manévry, Starý Plzenec 2008

U příležitosti výročí ukončení Světové války se poslední říjnový víkend konaly ve Starém Plzenci již tradiční podzimní manévry historické jednotky 1. kompanie 35. I.R Plzeň, v jejíchž řadách působí i někteří Stříbrští ostrostřelci.
V sobotu ráno obsadili pětatřicátníci plzeneckou střelnici a okamžitě začali připravovat ubytovací prostor, tak aby zde mohli v polních podmínkách strávit dva výcvikové dny. Po ubytování, přípravě otopu a vydání menáže byl velen přesun do lokality Ostrá hůrka. Přesun probíhal v pochodovém tvaru, vpředu zajištěném dvoučlennou forpatrolou. Na Ostré hůrce proběhla, pod velením mjr. Vondrovského, execírka dle nového Cvičného řádu Asociace tradičních historických rakousko-uherských jednotek. Členové detašovaného Stříbrského družstva zde také měli možnost zdokonalit se v horském výcviku, především ve volném lezení a traverzování.
Přesun zpět na základnu proběhl samozřejmě opět v pochodovém tvaru s čelním jištěním. Maršrúta vedla napříč státní silnicí a pokračovala lesem pod hradem Radyně. Uprostřed hvozdu byl forpatrolou předpisově zadržen civilista na kole, který mohl pokračovat až poté, co bylo bezpečně prokázáno, že nemá u sebe zraně a vůči jednotce nepřátelské úmysly.
Po přiblížení k plzenecké střelnici byl dán rozkaz k cvičnému útoku z chodu, který simuloval zpětné dobytí objektu obsazeném nepřítelem. Stříbrský šturmtrup po zlikvidování hlídek provedl granátový přepad a podporován ostatními infanteristy objekt obsadil.
Odpoledne patřilo ostrým střelbám, kdy příslušníci jednotky prováděli cílenou střelbu jak z dobových předpisových pušek Mannlicher M95, tak zbraní kořistních (Mosin, Colt 1911) a dokonce i z raritní osobní zbraně R-U důstojníků – revolveru Rass-Gasser.
V rámci společenského večera mohli přítomní podebatovat s Janem Drnkem, známým západočeským spisovatelem a monarchistou (…a též pětatřicátníkem) a u táborového ohně, zdvojených přídělů piva, kořalky a proviantu se družně bavit dlouho do noci.
V neděli ráno byly po krátké execírce manévry slavnostně ukončeny. Předtím byl však celý objekt a okolní prostory vzorně uklizeny, byly doplněny zásoby otopu, vyčištěna kamna a umyto nádobí. Jednotka tak v duchu tradic R-U armády opouštěla ubikaci v lepším stavu, než v jakém se nacházela před jejím příchodem.

Vysvětlivky:
forpatrola (Vorpatropatrouille) – přední hlídka
maršrúta (Marschroute) – směr cesty
šturmtrup (Sturmtrupp) – útočný oddíl
infanterista – pěšák
execírka – výcvik (zpravidla pořadový)

pátek 17. října 2008

Sokolov 2008

Novodobé ostrostřelecké terče
Dne 27.9.2008 byla v sokolovském muzeu pod patronací Sboru loketských ostrostřelců otevřena Výstava novodobých ostrostřeleckých terčů. Jak vyplývá z názvu výstavy, hlavními exponáty na ní jsou malované terče současných ostrostřeleckých sborů z celé republiky, spojených ve sdružení Ostrostřelci Koruny české. Terče jsou doplněné informačními panely a dalšími exponáty z ostrostřeleckého života jednotlivých sborů.
Stříbrský sbor vystavuje šest malovaných terčů, které jsou sami o sobě malými uměleckými díly a rozhodně patří k nejhezčím z celé výstavy.
Vzhledem k tomu, že výstava bude putovat po městech, kde ostrostřelecké sbory působí, budou mít i stříbrští občané možnost výstavu v dohledné době zhlédnout. Sami pak mohou posoudit, do jaké míry stříbrští ostrostřelci reprezentují město i v této tak trochu umělecké disciplíně.

Pezinok 2008


Stříbro zdraví Pezinok

Při příležitosti prvního setkání slovenských hornických měst v Pezinoku reprezentovala město Stříbra společná výprava hornického spolku a privilegovaného měšťanského střeleckého sboru.
Díky svižné jízdě našeho autokaru po D1 a brzkému příjezdu na místo ubytování, jsme se po přivítání s místními horníky rozhodli okusit nočního života tohoto vyhlášeného vinařského centra. Pulzující město stříbrskou výpravu doslova pohltilo. Nabitá atmosféra, zaplněné ulice, bohatá nabídka krajových specialit a místního vína - to byl Pezinok v poslední zářijový víkend.
Hlavním bodem víkendových oslav a vinobraní se stala sobota, kdy po defilé hornických spolků, úvodních proslovech a dekorování zasloužilých osobností slovenského hornického života, zahájil stříbrský ostrostřelecký sbor slavnostní salvou I. ročník setkání slovenských hornických měst.
Po těchto oficialitách již následoval individuální program, který se většina z nás rozhodla strávit družnou zábavou s ostatními horníky z bývalého Československa a ochutnáváním místního vína (hlavně burčáku).
V pozdních nočních hodinách si náročně strávený den začal na některých účastnících vybírat svou daň a tak se za doprovodu známých melodií vystupující slovenské popové legendy Petera Nagyho naše výprava odebrala do luxusních prostor Horského hotelu ke spánku.
Zlatým hřebem byla jednoznačně neděle, kdy pod patronací prezidenta SR pana Gašparoviče proběhl slavnostní průvod všech zúčastněných hornických spolků a ostatních skupin místního kulturního života. Mnohokrát sborově pronášené „Stříbro zdraví Pezinok – Zdař bůh“ doprovázené pokaždé ohlušující salvou stříbrských ostrostřelců , se určitě nesmazatelně vrylo do paměti pezinockých obyvatel.
Stříbrská hornicko-ostrostřelecká reprezentace se stala jednoznačnou hvězdou této hornické slavnosti, o čemž svědčí vřelé pozvání na druhý ročník setkání slovenských hornických měst.
Tak za rok v Handlové…
-jh-

Třemošná 2008

Piave 24.10.1918 (Třemošná 4.10.2008)
Již několik let jsou někteří z příslušníků stříbrského ostrostřelekého sboru zároveň i členy tradiční historické jednotky I.R. No. 35 – slavných plzeňských pětatřicátníků. Je tedy samozřejmostí, že nemohli první říjnovou sobotu chybět v Třemošné u Plzně, kde právě pětatřicátníci uspořádali (také již tradiční) rekonstrukci části bitvy z období Světové války (přídomek „první“ získala až po té druhé).
Každá rekonstrukce se vždy váže ke skutečným historickým událostem a tak letošní ukázka v Třemošné představovala poslední italskou ofenzívu na Piavě, která proběhla na samém sklonku války. Bezprostředně po italském průlomu požádalo Rakousko-Uhersko o příměří a pár dní poté vznikla samostatná Republika československá. Scénář bitvy tak byl předem dán – vyhrají Talijáni.
Stříbrští, kteří tvoří samostatné útočné družstvo (tzv. Sturmtrupp) 1. kumpanie 35. regimentu se dostavili v dopoledních hodinách na pozice, aby zjistili, že na ně nezbyl předem vykopaný zákop. Museli si tak plivnout do dlaní a jako naši pradědové před devadesáti lety si okopy ve spěchu vykopat ručně. Odvedli výbornou ženijní práci, jejíž výsledkem byla předpisová střeliště a palpost pro mašinkvér - vše samozřejmě pečlivě zamaskované.
Samotné bojiště tvořilo několik řad zákopů s předsunutými pozicemi, střeleckými posty a minometnými kasematami. Scenérie byla doplněna dobovými reáliemi včetně sestřeleného italského aeroplánu. Střed obranné linie centrálních mocností hájila německá infantérie, rakousko-uherské oddíly spolu s bosenským regimentem kryly křídla. Proti nim stály příslušníci italských legií, podporovaní regimentem skotské pěchoty.
Klid před bitvou přerušily dávky z mašinkvéru z rakouských pozic, které měli odradit od zběhnutí dva dezertéry. Na to se rozpoutalo peklo dělostřelecké přípravy bezprostředně následované italskou ztečí. Zteč byla odražena a následoval rakousko-uherský protiútok po levém křídle. Stříbrský sturmtrupp zaútočil zprudka granáty na první italské linie a dokonce se mu povedlo Italy vyhnat a obsadit nepřátelský zákop. Přísun posil bohužel uvázl na husté nepřátelské palbě a tak se stříbrští úderníci museli stáhnout a opustit draze získaný okop.
Tak jako ve skutečné poziční válce se pak bojovalo o pár metrů území nikoho systémem útok - ústup - protiútok – ústup. V jednu chvíli se zasekl mašinkvér na levém křídle obrany, čehož okamžitě Talijáni využili a pokusili se rakouské pozice obejít. Tomu však stříbrský sturmtrupp zabránil zuřivým výpadem a zahnal granáty nepřítele na útěk. Situace však byla dlouhodobě neudržitelná, neboť protivník by ve značné materiální a početní výhodě. Když se schylovalo k poslednímu italskému útoku a bylo zjevné, že další udržení pozic je nemožné, vydalo rakousko-uherské velení poslední rozkaz: důstojníci, kterým by hrozilo zajetí se zastřelí, poddůstojníci se zachovají dle svého uvážení a mužstvo má právo se čestně vzdát.
Aby umožnilo vlastním jednotkám odpoutání od nepřítele, provedlo stříbrské družstvo poslední sebevražedný útok na italské pozice. Povedlo se jim dokonce dosáhnout nepřátelských pozic a obejít italský zákop, kde však byli zdecimováni silnou palbou.
Tak jako v roce 1918 byl italský průlom předzvěstí evropského míru, byl poslední italský útok v roce 2008 tečkou za povedenou historickou ukázkou a zároveň zahájením přátelského setkání kamarádů a příznivců vojenské historie, kdy do pozdních nočních hodin seděli u piva, grogu či svařáku v družném hovoru vojáci všech znepřátelených stran. A tak to taky má být…
-ej-