Druhou listopadovou neděli vyrazili dva ze stříbrských střelců na 720 km dlouhou cestu směr Krakov (Polsko), aby se tam jako členové delegace sdružení Ostrostřelci zemí Koruny české zúčastnili regionálního zasedání Evropského svazu historických střelců.
Nutno předem podotknout, že v Evropě mají střelecké spolky velmi vysokou úroveň a tradici. Evropský svaz historických střelců má kolem šesti miliónů členů a jednotlivé spolky se těší nejvyšší vážnosti a společenského vlivu. Nejinak je tomu v Polsku, kde se jednotlivá střelecká bratrstva sjednotila do Zjednoczenia Kurkowych Bractw Strzeleckich, což by se dalo přeložit jako Sjednocení kohoutích střeleckých bratrstev (kohoutích = dle tradice střílejí „do kohouta“).
Krakovské bratrsvo oslavilo v minulém roce 750 let svého trvání a díky svému ohromnému vlivu působilo na rozdíl od našich českých (moravských, slezských) spolků i v dobách komunistické diktatury. V majetku bratrstva je rozlehlá historická spolková budova v centru Krakova, budova Staré střelnice – dnes muzeum s přednáškovým sálem a přilehlý veřejný Střelecký park, ve kterém se nachází spousta památníků, soch předních mužů Polska z řad krakovských střelců a též monumentální bronzová kniha s historickými záznamy Králů střelců. Parku vévodí socha předposledního papeže Jana Pavla II, který byl mimochodem také čestným členem krakovského střeleckého bratrstva.
Jak postupně vycházelo najevo, členy „kurkowich“ bratrstev byla nebo je většina významných osobností od národního hrdiny Josefa Pilsudského po současného velitele polského kontingentu v Iráku a Afganistanu, či ministra obrany.
Náročný třídenní program začal ihned po ubytování na hotelu. Česká delegace byla přivítána ve spolkovém domě, kde se představili jednotliví zástupci spolků pořádající země a také střelecké spolky z Volyně a spolek ukrajinských „černých“ Kozáků. Po té následovala slavnostní večeře, která plynule přešla v „bratření“ na pokojích hotelu. Každý donesl něco z dovezených zásob a tak se navzájem ochutnávalo a zapíjelo… Přátelskou atmosféru sice občas rušily hysterické výstupy hotelového portýra, který se snažil přerušit bohatýrský zpěv a vyhrožoval policií, ale co naplat: družba je družba. Když se kolem druhé hodiny ranní společnost rozešla, mohla česká delegace skromně konstatovat, že první kolo Češi s přehledem vyhráli.
Druhého dne se dopoledne uskutečnil seminář na téma „Střelecké spolky v boji za nezávislost Polska“ a následovalo odhalení pomníku maršálka Pilsudského, legendárního polského vojevůdce, který po skončení Světové války zformoval první pravidelnou polskou jednotku a postupně s ní obnovil a ubránil Velké Polsko.
Program pokračoval rautem v místní sokolovně a večeří v jedné z místních restaurací, která samozřejmě plynule přešla v druhé kolo družby. Češi si odskočili do blízkého pivovaru na štangli piva (pivo se tam nosí v pětilitrových, metr dlouhých skleněných válcích a hosté si u stolu sami čepují) a po návratu do restaurace pokračovali v družbě s výsledkem: 2:0 pro Česko.
Úterý 11.11. Poláci slavili státní svátek 90.let nezávislého Polska. U této příležitosti se konala v katedrále krakovského Wawelu (královského hradu) slavnostní mše, které se zúčastnila i delegace Ostrostřelců zemí Koruny české. Mši celebroval polský Kardinál, za účasti všech biskupů, prezidenta, ministrů a poslanců polského Sejmu. Mše se zúčastnilo kolem tisícovky hostů v katedrále (jen pro zvané) a další tisíce lidí na nádvoří Wawelu.
Po skončení mše vyšla česká delegace spolu s ostatními v slavnostním průvodu, lemovaném tisícovkami slavnostně oblečených krakovanů. Průvod prošel vyzdobeným historickým centrem Krakova, kde z každého okna visela polská vlajka, přes Hlavní rynek až k památníku Neznámého vojína, kde oslava státního svátku pokračovala slavnostní vojenskou přísahou a přehlídkou a také kladením věnců. Kytici v českých národních barvách samozřejmě položila i česká delegace, což bylo odměněno decentním potleskem publika. Pro zajímavost: obřad kladení věnců trval hodně přes hodinu a prostor před pomníkem byl doslova zaplaven květy.
Srovnávat se nemá, ale když si člověk promítne, jak se takovéhle zásadní státní svátky slaví v České republice (pravda; letos byla v Praze přehlídka), musí se nutně ptát, je-li na vině pouze rozdílná historická zkušenost. To není moralizování - spíš námět k přemýšlení…
Po pozdním obědě nastal čas rozloučení a poděkování hostitelům. České delegaci se dostalo naprosto skvělého přijetí a v průběhu návštěvy vznikly vzájemné vztahy, které se bez nějakého zbytečného sentimentu dají opravdu nazvat bratrskými.
Třebaže české spolky působí v poměrech o poznání skromnějších, rozhodně nehráli roli „chudého příbuzného“ a s hrdostí sobě vlastní vzorně reprezentovaly svá města a svoji vlast.
Žádné komentáře:
Okomentovat