středa 21. dubna 2010

Jarní vandr - Dyleň



Je třetí dubnový víkend, předpověď více než optimistická (tedy až na noční teploty pod bodem mrazu) a tak není divu, že se opět aktivuje kombinovaný ostrostřelecko - ještěrkářský (ještěrka = obrněný nákladní automobil PLDvK, pozn. překl.) expediční oddíl a vyráží za dalším poznáním do hlubokých pohraničních hvozdů.
Tentokrát je cílem výpravy prozkoumání bájné hory Dyleň a tak výprava po absolvování dobrodružně-historické hry zvané "Cestování dráhou" vystupuje z autobusu (!) na náměstíčku v Dolním Žandově. Zde ji již očekává ctihodný pan Valenta, takto bývalý péesák - pamětník (péesák = příslušník Pohraniční stráže, pozn. překl.). V předzahrádce místní restaurace p. Valenta členům výpravy ochotně popisuje průběh hraničního pásma a státní hranice, umístění roty PS, včetně technicko-taktických údajů a přidává pár osobních vzpomínek. Před třiceti lety by ho za to čekal prokurátor, dnes de bohudíky dočká "pouze" upřímného poděkování.
Teoreticky velmi dobře připraveni, se členové výpravy po zastávce v ruinách kostelíku ve Vysoké vrhají do přítmí nevyzpytatelného hraničářského pralesa. S jistotou nalézají ve spleti lesních průseků cestu k pohraniční rotě Dyleň, která je snad jako jediná postavena na svahu, přilehlému ke státní hranici. Objekt roty tvoří rozlehlá čtyřpatrová budova ve značném stádiu rozkladu, z jejíchž nejvyšších pater je úžasný rozhled po kouzelné bavorské krajině. Na dohled z roty prý za studené války Američané často prováděli manévry spojené s hojným pohybem obrněné techniky. Těžko říci, co se asi honilo hlavou zde sloužícím záklaďákům, když jim při usínání do oken svítily světlomety roty tanků Abrams. Oblíbený vojenský vtip z té doby o tom, jaký je rozdíl mezi cvičným a ostrým bojovým poplachem (ostrý poplach odpíská německý devéťák), zde zní poněkud reálněji...
Prudce stoupajícím průsekem pokračuje výprava na vrchol hory, kde se nachází radarová věž. Bývalý vojenský objekt je v současnosti v soukromém majetku a údajně slouží k řízení letového provozu. Zvláštností věže je to, že při její výstavbě nabylo použito žádného kovu a při montáži se používali silikonové šrouby, což byla v tehdejším Československu technologie z oblasti sci-fi.   Údajně byl z tohoto místa monitorován dokonce provoz na letišti Orly v Paříži.
Po odražení útoku strážního německého ovčáka, který se s neuvěřitelnou šikovností protáhl skulinou pod vraty radarové věže, výprava sestupuje směrem ke státní hranici, aby nakonec stanula na geografickém středu Evropy. Dle legendy tento střed kontinentu vypočítali Bonapartovi kartografové, když tudy samozvaný císař táhl v r. 1813 na Rusko (cestou zpět se již zeměměřičstvím nezabýval). Radost z dosažení tohoto významného bodu kalí fakt, že se nachází 3 (slovy: tři) metry od hranice směrem do Bavor a celé Čechy jsou tudíž "na východ". Útěchou budiž skutečnost, že podobných středů Evropy je několik a podle většina z nich leží Čechy "na západ". Slovy klasika: "Střed Evropy je tam, kde o něj nejvíc usilují..."
Coby kamenem dohodil, leží další zajímavý relikt, tzv. Köenigstein, neboli Královský kámen. Kromě již zmíněného Korsičana se zde rok před svou smrtí zastavil český král a rakouský císař Karel VI - otec Marie Terezie, což dokládá vytesaný letopočet 1739. Po jeho smrti čeká Čechy osmileté neklidné období válek o rakouské dědictví, období hospodářských a politických reforem zakončené rozpadem rakouského císařství jako státního útvaru. Člověka v této souvislosti mimoděk napadne citát ze sarkofágu císaře a krále Karla VI: "...abys věděl, poutníče, že majestát ani pohřben nikdy nezanikne."
Starou, do hloubky vyšlapanou lesní cestou, výprava postupuje do bavorského vnitrozemí za jediným účelem: ochutnávkou místního piva. Cestou míjí zajímavou moderní poutní kapli, která je včetně interiéru a mobiliáře volně přístupná (u nás nemyslitelné), načež vchází do liduprázdného Neualbenreuthu. Vzorně uklizené ulice lemují precizně zrestaurované hrázděné domky, dobytek ve stájích spokojeně bučí, jen obyvatele nevidět. Tak trochu jako vetřelci vchází poutníci na zdejší náměstí, nachází nádherný gasthaus a ukájí svoji pivní vášeň.
Začíná se smrákat a tak výprava raději opouští "město duchů" a spěšně překračuje hranice s úmyslem přenocovat na rodné hroudě. Jako vhodné místo byl dopředu vytipován Kyselecký hamr; velmi příjemné je, že se poblíž nachází pramen vynikající minerálky a kupodivu tudíž nedojde na celou cestu nesené zásoby Chodovaru.
Druhého dne výprava otáčí azimut o 180° a přes zastávku ve vesnickém skansenu v obci Doubrava (který docela smazal tradiční pocit kulturního šoku z "rajchu") přichází do Lipové, aby odtud pokračovali ajzlboňáckým autobusem směrem k domovu.
-ej-
Fotografie Jirky Havlíka z výpravy naleznete ZDE.

Výstava novodobých ostrostřeleckých terčů a uniforem

Nástup, řízný povel a hromadná salva-takto stylově zahájili stříbrští ostrostřelci svou výstavu novodobých terčů a uniforem.
Návštěvníci vernisáže mohli shlédnout malované střelecké terče, zbraně, výstroj a výzbroj, dělo stříbrského sboru a uniformy loketského, rakovnického a chomutovského ostrostřelce.
Na výstavních panelech umístěné informační plakáty poskytly návštěvníkovi ucelené informace
o každém sboru registrovaném ve sdružení Ostrostřelci Koruny české, pod jehož patronací výstava probíhala.
Vernisáž výstavy se těšila velkému zájmu veřejnosti a poskytla návštěvníkům jedinečnou možnost dozvědět se od samotných ostrostřelců více informací k vystaveným exponátům.
Je na místě poděkovat městu Stříbru za poskytnuté prostory a tajemníkovi p. Strankmüllerovi za spolupráci při realizaci. Bez jejichž pomoci by se tato výstava asi nekonala.

J.Havlík

Fotografie Radky Nedbalové z výstavy naleznete ZDE.
Poděkování: všem členům sboru za účast při realizaci výstavy.

pátek 2. dubna 2010

Nabídka na nové mundůry

ZDE naleznete nabídku na zhotovení nových sak, kterou nechal vypracovat Posera. Je tam i Poserova obrázková studie. Nastudovat a udělat názor; na schůzi to probereme. Bude zřejmě nutné najít nějaký zdroj financování.