čtvrtek 15. července 2010

Svatovojtěšská bitva

Horkého letního rána desátého červencového dne vyrazilo šest střelců z města královského Stříbra do vsi Kounova, jenž to účastni by byli manévrů ostrostřeleckých, slovutným Sborem rakovnických ostrostřelců pořádaných.
Po střelbách Královských, jenž dopoledne konány byly a menáži, kteráž v kounovské sokolovně se podávala, sloužil otec Vilém polní mši se zpěvy a ta velmi na duchu povznášející byla. Po svatém příjímání připravovali se sbory k odpolední execírce a též k merendě, jenž k večeru nastati měla.
Když tu zčistajasna po vsi Kounovské rozlehla se jak blesk zpráva ta, že Kníže ze Schwarzenbergu, kterýžto koňmo si k blízké kapli sv. Vojtěcha, tak jako obyčejně, k modlitbě vyjel, zastižen tam byl jakýmisi živly zlořečenými a jimi jat byl. Kněžně, jež pozadu se zdržela, podařilo se uniknouti a zalarmovati rolný lid opodál sena sklízející. Ti přivolali hasiče obecní, u nedalekého rybníka cvičící a spolu vydali se Knížete s osidel vyprostiti. S loupežníky těmito nebylo však radno rokovati, neb oni za propuštění knížete peněz nekřesťanských požadovali a také truňku, jídel a ženských. Hasiči jali se proto vodu proudem do kaple pumpovati, aby lapkůch vystrnadili. Tito zlořádi však střelbou z ručnice odpověděli, čímž jednoho hasiče hrubě poranili.
Ku kapli na střelbu tu vyrazila okamžitě hotovost střelců rakovnických a střelci ostatní odtroubili alarm a k boji případnému se spěšně jali připravovati. Patrola rakovnická však situaci podcenila, anžto početnost houfu loupežnického zcela známa nebyla a taktéž bez vědomosti bylo, že berkové jednoho hrubého kusu mají. Z kusu toho překvapivě do patroly vypálili a tato nucena k ústupu obrátit se byla.
Ostrostřelci, šikujíce se u paty vrchu toho, na němž kaple stojí, neponechali ničehož náhodě, k boji přihotovili i čtyři kanóny své polní. Jelikož ultimatum na vydání Jeho Jasnosti oslyšeno bylo, započat byl šturm. Po dvou salvách z děl, jenž spíše smysl odstrašující měly, počaly ke kapli stoupati řady střelců v pořádku bojovém neb bitevním.
Stříbrští střelci postupujíc k obchvatu na křídle levém podporováni byli vlastní přesnou a rychlou střelbou artilerní. Stříbrští sevřeni v úžlabí a stoupajíce v příkrém svahu nuceni byly přeskupiti formaci svoji do kolony, odkud střelci po dvojicích podnikajíce výpady, kryli postup sboru celého. V naprostém pořádku tak dorazili k vlně terainí a z výborného toho postavení mohli krýti střelbou postup sborů ostatních.
To již však setník rakovnický ku zteči zavelel a houfy střelecké jak jedna vlna mocně ku kapli se hnuly. I stříbrští jakožto první k bočnímu vchodu přirazili a při zdi se kryjíce tento zajišťovali. Z kaple však střelba ozývati se nepřestávala a obava o život Jeho Jasnosti stále přetrvávala. Ve chvíli, kdy předním vchodem opět hasiči vodu pumpovati se dali a pozornost zlořádů směrem tím obrácena byla, vrazili stříbrští spolu s chomutovskými, nebezpečí nedbaje, vchodem bočním do presbytáře a výpadem tím překvapivým Knížete osvobodili, aniž Jeho Jasnost k ouhoně přišla. Lapků trestu spravedlivého se dostalo a Kníže z Schwanzerbergu, z radosti z vysvobození svého, všechny k večerní merendě pozvati ráčil.
Znaveni bojem a horkem převelikým opatřili střelci kvéry a kusy své a po slavnostním nástupu a praporcův dekorování zasedli všichni spolem k nejednomu žejdlíku, drahně zaslouženému. Stříbrští střelci pivní wachu až do rána drželi a ku spánku v ležení polním až jako poslední se přihotovili.

To stalo se o svaté Amálii, léta Páně 2010.

1 komentář:

Kosta řekl(a)...

Heeezký ... :-)