Prvorepublikový film Anton Špelec, ostrostřelec s Vlastou Burianem v hlavní roli byl natočen mimojiné také proto, aby jeho prostřednictvím mohl být zdiskreditován jeden z reliktů  habsburské monarchie – ostrostřelectví. Tohoto účelu však díkybohu nebylo dosaženo a film se tak paradoxně postaral o to, aby český národ i v novém století nezapomněl kdo a co ostrostřelci byli.

Není proto divu, že titulní píseň z filmu se stala neoficiální ostrostřeleckou hymnou...

1)    

 Šuškaly vo mě sousedky v domě

Nedaj-li medaili, že je po mě

Co jsem se načekal vona nepřišla

Prej na mě náhodou žádná nevyšla

Já jsem se těšil na tu medaili

Daj-li ji mně a nebo nedaj-li

Kdybych se náhodou znova narodil

Tak bych se zmačkal a pak zahodil

Anton Špelec ostrostřelec

Toho když to popadne

Poručí si liquére

A to špatně dopadne

Já bych do toho kop

Ta medaile bude můj hrob...

2)    

Jsem jako skrývačka – nevím kde jsem

Všude se povídá, že tu nejsem

Ve čtvrti je všude plno zármutku

A každej se nutí honem do smutku

Vono se řekne – kvílet a kvílet

Kdybych měl flintu tak začnu střílet

Sotva ti hudba naposled zahraje

Před barákem tě drbou partaje

Anton Špelec ostrostřelec

Toho když to popadne

Poručí si liquére

Pak to takhle dopadne

Já bych do toho kop

Tenhle funus je můj hrob.