Úvodní stránka

Kalendář akcí

Kronika

Galerie členů

Malované terče

Různé

Mannlicher M95

Odkazy

Autor stránek

Jednou z činností Privilegovaného měšťanského střeleckého sboru je i sběratelská činnost. Zde je několik informací o pušce M95, kterou byly na přelomu 19. a 20. století vyzbrojeny ostrostřelecké sbory. Pušku posléze převzaly do výzbroje i nástupnické organizace (Střelecká garda, Střelecká jednota).

F           Popis zbraně

F           Střelivo

F           Historie

F         Popis částí zbraně

Rakousko- Uherská opakovací puška Steyr Mannlicher M95 (M1895)

Opakovací puška Steyr M1895, známá též jako Steyr – Mannlicher M95 je charakteristická svým přímotažným závěrem, který vyvinul rakousko-uherský zbrojní inženýr Ferdinand Rytíř von Mannlicher. Puška vycházela z předchozího modelu M1890; pro potřeby rakousko-uherské monarchie byla vyráběna ve státních zbrojních továrnách ve Steyru (Rakousko) a Budapešti. Mezi roky 1895-1918 bylo vyrobeno více než tři miliony těchto pušek. Pušky byly vyráběny v několika základních modifikacích; základní - dlouhá, karabina (Stutzen) a jezdecká karabina, která narozdíl od štucu neměla úchyt pro bodák.

 8x50R Steyr Mannlicher M95 (dlouhý)

Steyr Mannlicher 8x56R M95/30 karabina (zkrácená verze M95), levá strana.

Ta samá zbraň; 8x56R Steyr Mannlicher M95/30 karabina, pravá strana. Před zbraní rámeček (zásobník) napáskovaný pěti náboji ráže 8x56R.

 Ferdinand von Mannlicher vyvinul první přímotažný závěr již v roce 1884. Princip přímotažného závěru spočíval v tom, že k jeho obsluze stačily pouze dva pohyby (vytažení a zasunutí zpět) a na rozdíl od ostatních systémů nebylo potřeba k odemčení (resp. zamčení) nábojové komory otáčet pomocí páky závěrem kolem jeho osy. První verze přímotažných závěrů z Mannlicherovi dílny měly mohutný hákový systém uzamčení závěru, ale v roce 1890 spatřil světlo světa závěr, k jehož uzamčení docházelo tzv. šroubovou akcí. Při zasunutí závěru dochází k otočení hlavy závěru v drážkách rámu pušky, čímž se uzamyká nábojová komora. Zároveň samozřejmě dojde k zasunutí náboje do nábojové komory a natažení úderníku. Při zatažení za závěr dochází k opačné akci; závěr je odemčen a je vytažena a vyhozena prázdná nábojnice. Tento typ závěru byl použit i na puškách M95.

Výkres Mannlicherova přímotažného závěru pušky M1890

Spouštěcí zařízení, závěr, nábojová komora a schránka pušky M95 v řezu

V roce 1885 zkonstruoval Mannlicher speciální zásobník – rámeček pro pět nábojů. Rámeček je jednodílný, lisovaný z ocelového plechu. Pojme pět nábojů a zasouvá se do nábojové schránky; z důvodu použití nábojnice s lemem (rantlem) má tak napáskovaný rámeček svůj charakteristický nesouměrný tvar. Použití rámečků ve své době značně urychlovalo přebíjení, ale nevýhodou bylo, že bez rámečku je puška v podstatě jednoraná, kdy při každém výstřelu je nutné zasunout náboj do komory ručně. Částečně vystřílený rámeček také není možné dobíjet ve zbrani a je nutné ho ze zbraně vyjmout. K vyjmutí rámečku s náboji slouží uvolňovač zásobníku na přední vnitřní straně lučíku (před spouští). (Pozn: Tento problém není u systému integrovaného zásobníku plněného pomocí nábojových pásků, nebo jednotlivými náboji, použitý např. u pušek MAUSER.) Po vystřelení posledního náboje vypadává prázdný rámeček otvorem na spodní straně pušky.

Steyr Mannlicher M95/30 s otevřeným závěrem a částečně založeným napáskovaným rámečkem.

Spodní pohled na pušku M95; otvor pro vyhození prázdného rámečku.

 Zpět na začátek 

Střelivo

Střelivo pro pušku M95 bylo původně v ráži 8x50R (nebo také 8mm STEYR). Tento náboj byl zaveden do výzbroje rakousko - uherské armády v roce 1888 (jako model m88) a byl laborován ještě černým prachem. V roce 1890 byl tento náboj adaptován na model m90, který měl z důvodu zvýšení výkonu náboje prodlouženu nábojnici na 52,2 mm. Po zavedení destičkového bezdýmného prachu v roce 1892 byla nábojnice opět zkrácena na původních 50,2 mm a náboj byl zaveden jako m93. Nábojnice je mosazná; za světové války se vyráběly i nábojnice ocelové – poměděné. Sféricky zaoblená válcová střela měla ocelový plášť plátovaný mědiniklem, jádro střely bylo z tvrdého olova.

Od roku 1930 byla většina nyní již jen rakouských pušek M95 adaptována pro použití silnějšího náboje ráže 8x56R, což byl původně náboj vyvinutý pro lehký kulomet Steyr – Solothurn. Bylo to první střelivo v rakouské armádě se špičatou střelou a na rozdíl od původního střeliva 8x50R měla nábojnice delší náběh ke krčku (konus). Takto adaptované pušky měli označení M95/30 a byly raženy na rámu písmenem „S“. Stejná úprava byla provedena o rok později v maďarské armádě; pušky byly značeny jako M95/31 a byly raženy písmenem „H“.

Mnoho pušek M95 bylo po světové válce adaptováno na tehdy nejrozšířenější evropské střelivo 7,92x57 Mauser a to včetně nábojové schránky, která se přeměnila na integrovaný zásobník podobný zásobníkům pušek Mauser.

Obecně je tato zbraň považována za velmi přesnou a spolehlivou, která v příznivých podmínkách vyžadovala jen minimum údržby. Při zákopovém boji, kdy puška při střelbě většinou leží na předprsni zákopu, byla zespodu otevřená nábojová schránka značnou nevýhodou a zbraň tak byla velmi citlivá na prach a bláto. Díky přímotažnému závěru měla zbraň o poznání větší kadenci než srovnatelné zbraně. Otevření závěru vyžadovalo poměrně velkou sílu; při zbrani pevně zasazené do ramene, to však neznamenalo žádný větší problém.  Princip přímotažného závěru, kdy se nábojovou pákou nemusí otáčet závěrem kolem jeho osy umožňuje během přebíjení zůstat v nepřerušeném vizuálním kontaktu se záměrnou (cílem). Oproti tomu bylo nevýhodou již zmíněná potřeba rámečků pro opakovací střelbu a nemožnost dobíjení zásobníků ve zbrani.

Zpět na začátek

Historie zbraně

Puška M95 ve všech svých modifikacích byla počátkem 20. století základní dlouhou ruční palnou zbraní rakousko – uherské armády. Kromě armády jí bylo vyzbrojeny také ostatní ozbrojené složky monarchie (četnictvo, ostrostřelecké sbory). V průběhu světové války se osvědčila na všech frontách, kde rakousko - uherská armáda operovala.

Po rozpadu monarchie převzaly pušky M95 do výzbroje prakticky všechny nástupnické státy. Základní zbraní se staly v Rakousku a Maďarsku; v meziválečném období byla zbraň adaptována na ráži 8x56R. Do výzbroje je zařadilo také Bulharsko a Řecko. Je zajímavostí, že brněnská zbrojovka z důvodu univerzálnosti střeliva v této ráži dodávala Bulharsku i slavný lehký kulomet vz.26/30.  V roce 1924 byly některé pušky M95 adaptovány na systém Mauser, byly jim zkráceny hlavně na 58 cm, čímž vznikl typ M95/24, který se dodával hlavně do balkánských zemí.

Mladé Československo přijalo pušky M95 do výzbroje samozřejmě také.  Jednak mělo k dispozici kromě zbraní legionářů pouze zbraně nacházející se na československém území, což byly v drtivé míře právě M95 a jednak byly v Čechách zavedené a válkou nedotčené výrobní kapacity munice do těchto zbraní (např. S&B Vlašim). Ve výzbroji vydržely až do přezbrojení puškami CZ 98/22, resp. CZ vz.24. U některých ozbrojených složek vydrželi pušky M95 až do třicátých let minulého století a můžeme se domnívat, že dokonce až do záboru republiky hitlerovským Německem.

Ve válečných letech byly puškami M95 v rámci třetí říše vyzbrojeny již jen druhosledové a týlové, převážně technické jednotky, jednotky dobrovolníků a domobrany. V protektorátu jimi bylo i nadále vyzbrojeno četnictvo a tzv. Vládní vojsko, část zbraní byla zkonfiskována pro armádu Slovenského štátu.

Puška samozřejmě dále zůstávala ve výzbroji řady států (Maďarsko, Bulharsko), kde byla nasazena i do přímých bojů druhé sv. války. Na konci války, kdy hitlerovská mašinérie mlela z posledního, se slavná manlicherovka dočkala posledního masivního nasazení v jednotkách Volksturmu a werwolfů. Byla to však již labutí píseň; po válce se západní sektor orientoval na střelivo 7,92x57 S (JS) a východní na 7,62x56R. Automatické zbraně záhy vyřadili klasické opakovačky z výzbroje všech moderních armád. 

Zpět na začátek

Hlavní části zbraně